Spása přichází z UFO

(Dingir, 1998)

 Inženýr Ivo Benda říká, že má pravidelný telepatický styk s přáteli z vesmíru. Jsou to láskyplné bytosti na vyšším stupni vývoje než my. Přicházejí, aby zachránily při neodvratné záhubě Země naše děti a ty lepší z nás dospělých. Benda je jedním z kontaktérů, vybraných lidí, skrze které k nám mimozemšťané mluví, varují nás a četnými radami nás vedou k dobru; kontaktérem se však může stát každý, kdo se o to snaží a důsledně se řídí mravními normami. (Blíže viz např. Jan Kotrč, 1998.)

 Není třeba ani středoškolského vzdělání, abychom přistihli Bendu při tom, že si ve svých přednáškách a tiskovinách občas odporuje. Nejeden psychiatr by byl dokonce ochoten prohlásit jeho produkci za bizarní psychotický blud. A přece mu s dychtivostí, někdy s dojetím, po celé republice naslouchají stovky lidí, převážně mladých. Zájem o jeho zvěst je tak silný, že dal výpověď ze zaměstnání a věnuje se na plný úvazek svému novému poslání. Má obdivovatele, má i štědré sponzory.

 Žasneme a naříkáme nad nekritičností našeho národa. Při veřejných diskusích i v tisku se snažíme Bendu usvědčit z hrubých omylů, z nevzdělanosti či šarlatánství, nešetříme ironií. Nic platno.

 V čem je problém?

 Polemika, argumentace, usvědčování mají v mezináboženském dialogu (a ten je zde bezpochyby na místě) značně omezené možnosti. Snažme se raději svému partnerovi porozumět. V čem je jádro jeho zvěsti a její síla? Jaké obrazy ho fascinují? Jaký hlad lidských duší sytí? Jaké hluboké lidské potřeby, klasické náboženské představy a mýty jsou zde - v nové podobě - ve hře? Proč jeho učení - po mnoha stránkách tak ubohé - oslovuje mnohé z těch, které naše vlastní zvěst nechává lhostejnými nebo v nichž dokonce vzbuzujeme odpor? Nepohrdejme Bendou, učme se od něj!

 Planeta Země je ohrožena negativním chováním lidí, varuje náš kontaktér. Stojíme před bezprostřední hrozbou katastrofy. Hle, jak velkolepý apokalyptický obraz: tisíce kosmických lodí, tisíce Noemových korábů, jež zachrání věřící před potopou. Vláda těch, kteří páchají zlo, bude zlomena, oni sami zahynou. Nechybí ani "poslední soud": Negativní chování většiny lidí způsobuje totiž zhoubné hrubé vibrace, jež ohrožují dokonce i jiné světy, a nepolepší-li se, bude je nutno při asanaci Země usmrtit.

 Jak vidíme, Bendovo učení prezentuje staré motivy ve formě přístupné lidem technického věku. Zároveň Benda přizpůsobuje modernímu člověku představu o zlu, jež působí. Citujme Jana M. Lochmana (1993). Podle něj novověk "... vykazuje jednu notorickou tendenci: odpoutání od biblického pohledu ...na hloubku a dosah naší hříšné kompromitace. Pojmy jako "hřích" se stávají nesrozumitelnými, málo oceňovanými, podezřelými z misantropie ..." (str. 94). Nuže, podle Bendy se věci nemají tak, že bychom snad svým jednáním budili hněv Stvořitele Našeho (Bendův titul pro nejvyšší bytost) a přivolávali na sebe trest. Jde o technický problém hrubých vibrací. Tvrdost nezbytného opatření je navíc zmírněna učením o reinkarnaci (resp. přerozování): Každý z nás se musí vyvíjet k dokonalosti během dlouhé řady existencí.

 A nesmějme se vibracím. Milióny lidí dnes s respektem přijímají podobná učení, která jsou k nám importována z Orientu. Je tím jaksi odlehčen, dán do závorky pojem Boha, nad jehož zprofanovaností naříkají i někteří křesťanští teologové. Učení o karmě jako o neosobním zákonu je z téhož rodu. Současně však Benda osobního Boha zcela neškrtá, čímž vyhovuje vágnímu českému "něcismu" (Halíkův výraz). Jeho učení je v tradiční linii deismu.

 Učení o laskavých a nadlidských mimozemšťanech přebírá z lidové zbožnosti - v modernizované podobě - anděly a světce, k nimž je možno se obracet. Jde o nadlidské bytosti, které jsou nám však blízké tím, že mají i své lidské stránky. O vesmírných poslech se např. dozvídáme, že se jim líbí Babička Boženy Němcové, že někdy stůňou a že mají v tom případě k dispozici komfortně zařízené nemocniční pokoje.

 "Zastavte se, zjemňujte a prociťujte, vyzařujte lásku!!!" Očistěte televizi od násilí a pornografie, neboť to jsou jsou samé hrubé vibrace! Jezte co nejméně masa! Tak volají skrze Bendu nebešťané ze svého pěti- či dokonce devítidimenzionálního světa, do kterého i my můžeme být povzneseni po miliónech životů. Představa vícedimenzionálních prostorů je moderní obdobou starých nebeských sfér. Vyšší dimenze představují metaforu, jejíž psychologická působivost neutrpí kritikou přísného vědce; směs racionality a iracionality je zde naopak výhodou.

 Mohli bychom se zabývat i dalšími momenty Bendova učení, ale snad bude lépe, obrátíme-li svůj zrak na současné křesťanské církve a položíme-li dvě z otázek, k nimž nás tento muž inspiruje.

1. Benda mluví o hrozící katastrofě, o nadcházejícím novém věku a o volbě, kterou tato situace staví před každého z nás. Kde je naléhavost naší zvěsti o tom, co (kdo) přichází?

2. Benda naléhavě varuje před tím, že naše činy ničí Zemi. Jaké místo v naší zbožnosti zaujímá ekologická odpovědnost?

 Ing. Ivo Benda nezaloží novou církev, to není jeho charisma. Bude zajímavou novinkou na tuzemském trhu religiozity, pak omrzí a publikum se přesune jinam. Buďme k němu shovívaví a mějme ho rádi pro jeho chlapeckou prostotu, pro jeho upřímnost i pro jeho odvahu vidět nadcházející katastrofu a vzhlédnout s nadějí k nebesům - tak, jak je mu zatím dáno.

 

Literatura:

Kotrč, J. (1998): Mimozemšťané hovoří. Dingir, 1, č. 3, str. 7.

Lochman, J. M. (1993): Otče náš. Praha: Kalich.