Spása přichází z UFO
(Dingir, 1998)
Inženýr Ivo Benda říká, že má pravidelný
telepatický styk s přáteli z vesmíru. Jsou to láskyplné bytosti na vyšším
stupni vývoje než my. Přicházejí, aby zachránily při neodvratné záhubě Země
naše děti a ty lepší z nás dospělých. Benda je jedním z kontaktérů, vybraných
lidí, skrze které k nám mimozemšťané mluví, varují nás a četnými radami nás
vedou k dobru; kontaktérem se však může stát každý, kdo se o to snaží a
důsledně se řídí mravními normami. (Blíže viz např. Jan Kotrč, 1998.)
Není třeba ani středoškolského vzdělání,
abychom přistihli Bendu při tom, že si ve svých přednáškách a tiskovinách občas
odporuje. Nejeden psychiatr by byl dokonce ochoten prohlásit jeho produkci za
bizarní psychotický blud. A přece mu s dychtivostí, někdy s dojetím, po celé
republice naslouchají stovky lidí, převážně mladých. Zájem o jeho zvěst je tak
silný, že dal výpověď ze zaměstnání a věnuje se na plný úvazek svému novému
poslání. Má obdivovatele, má i štědré sponzory.
Žasneme a naříkáme nad nekritičností našeho
národa. Při veřejných diskusích i v tisku se snažíme Bendu usvědčit z hrubých
omylů, z nevzdělanosti či šarlatánství, nešetříme ironií. Nic platno.
V čem je problém?
Polemika, argumentace, usvědčování mají v
mezináboženském dialogu (a ten je zde bezpochyby na místě) značně omezené
možnosti. Snažme se raději svému partnerovi porozumět. V čem je jádro jeho
zvěsti a její síla? Jaké obrazy ho fascinují? Jaký hlad lidských duší sytí?
Jaké hluboké lidské potřeby, klasické náboženské představy a mýty jsou zde - v
nové podobě - ve hře? Proč jeho učení - po mnoha stránkách tak ubohé - oslovuje
mnohé z těch, které naše vlastní zvěst nechává lhostejnými nebo v nichž dokonce
vzbuzujeme odpor? Nepohrdejme Bendou, učme se od něj!
Planeta Země je ohrožena negativním chováním
lidí, varuje náš kontaktér. Stojíme před bezprostřední hrozbou katastrofy. Hle,
jak velkolepý apokalyptický obraz: tisíce kosmických lodí, tisíce Noemových
korábů, jež zachrání věřící před potopou. Vláda těch, kteří páchají zlo, bude
zlomena, oni sami zahynou. Nechybí ani "poslední soud": Negativní
chování většiny lidí způsobuje totiž zhoubné hrubé vibrace, jež ohrožují
dokonce i jiné světy, a nepolepší-li se, bude je nutno při asanaci Země
usmrtit.
Jak vidíme, Bendovo učení prezentuje staré
motivy ve formě přístupné lidem technického věku. Zároveň Benda přizpůsobuje
modernímu člověku představu o zlu, jež působí. Citujme Jana M. Lochmana (1993).
Podle něj novověk "... vykazuje jednu notorickou tendenci: odpoutání od
biblického pohledu ...na hloubku a dosah naší hříšné kompromitace. Pojmy jako
"hřích" se stávají nesrozumitelnými, málo oceňovanými, podezřelými z
misantropie ..." (str. 94). Nuže, podle Bendy se věci nemají tak, že
bychom snad svým jednáním budili hněv Stvořitele Našeho (Bendův titul pro
nejvyšší bytost) a přivolávali na sebe trest. Jde o technický problém hrubých
vibrací. Tvrdost nezbytného opatření je navíc zmírněna učením o reinkarnaci
(resp. přerozování): Každý z nás se musí vyvíjet k dokonalosti během dlouhé řady
existencí.
A nesmějme se vibracím. Milióny lidí dnes s
respektem přijímají podobná učení, která jsou k nám importována z Orientu. Je
tím jaksi odlehčen, dán do závorky pojem Boha, nad jehož zprofanovaností
naříkají i někteří křesťanští teologové. Učení o karmě jako o neosobním zákonu
je z téhož rodu. Současně však Benda osobního Boha zcela neškrtá, čímž vyhovuje
vágnímu českému "něcismu" (Halíkův výraz). Jeho učení je v tradiční
linii deismu.
Učení o laskavých a nadlidských
mimozemšťanech přebírá z lidové zbožnosti - v modernizované podobě - anděly a
světce, k nimž je možno se obracet. Jde o nadlidské bytosti, které jsou nám
však blízké tím, že mají i své lidské stránky. O vesmírných poslech se např.
dozvídáme, že se jim líbí Babička Boženy Němcové, že někdy stůňou a že mají v
tom případě k dispozici komfortně zařízené nemocniční pokoje.
"Zastavte se, zjemňujte a prociťujte,
vyzařujte lásku!!!" Očistěte televizi od násilí a pornografie, neboť to
jsou jsou samé hrubé vibrace! Jezte co nejméně masa! Tak volají skrze Bendu
nebešťané ze svého pěti- či dokonce devítidimenzionálního světa, do kterého i
my můžeme být povzneseni po miliónech životů. Představa vícedimenzionálních
prostorů je moderní obdobou starých nebeských sfér. Vyšší dimenze představují
metaforu, jejíž psychologická působivost neutrpí kritikou přísného vědce; směs
racionality a iracionality je zde naopak výhodou.
Mohli bychom se zabývat i dalšími momenty
Bendova učení, ale snad bude lépe, obrátíme-li svůj zrak na současné křesťanské
církve a položíme-li dvě z otázek, k nimž nás tento muž inspiruje.
1. Benda mluví o hrozící katastrofě, o nadcházejícím novém věku a o
volbě, kterou tato situace staví před každého z nás. Kde je naléhavost naší
zvěsti o tom, co (kdo) přichází?
2. Benda naléhavě varuje před tím, že naše činy ničí Zemi. Jaké místo v
naší zbožnosti zaujímá ekologická odpovědnost?
Ing. Ivo Benda nezaloží novou církev, to není
jeho charisma. Bude zajímavou novinkou na tuzemském trhu religiozity, pak omrzí
a publikum se přesune jinam. Buďme k němu shovívaví a mějme ho rádi pro jeho
chlapeckou prostotu, pro jeho upřímnost i pro jeho odvahu vidět nadcházející
katastrofu a vzhlédnout s nadějí k nebesům - tak, jak je mu zatím dáno.
Literatura:
Kotrč, J. (1998):
Mimozemšťané hovoří. Dingir, 1, č. 3, str. 7.
Lochman, J. M. (1993): Otče
náš. Praha: Kalich.