Českoslovenští moonisté a jejich "Pravá Matka"

(Několik dojmů z jara 1999)

 Před časem jsem navštívil pražské ústředí Církve sjednocení (tzv. moonistů) se žádostí o informace, jimiž bych si chtěl - jak jsem tam řekl - pro své univerzitní přednášky opravit tradovaný velmi negativní obraz o této organizaci. Měl jsem příležitost mluvit obšírně s místními předními představiteli, dostal jsem od nich literaturu, navštívil jsem nedělní bohoslužby a posléze jsem byl pozván, abych se 20. května spolu s českými členy zúčastnil autobusového zájezdu do Bratislavy; hlavním bodem programu bylo setkání s paní dr. Hak Ča Han Mun, "Pravou Matkou" tohoto hnutí.

 První dojem z autobusu byl veskrze příznivý: přívětivá, nevtíravá pozornost a úslužnost k hostům, ale především nenucená, klidná, radostná atmosféra, několik mladých párů v něžných rozhovorech a zvláště laskavé a tolerantní chování dospělých k dětem, jež s sebou vzali. Od dětí zaznělo i "ježíšmarjá" a nějaký ten anální vulgarismus, nezdálo se, že by to někoho znervózňovalo.

 K setkání s první dámou byl v Bratislavě připraven velký sál amfiteatrového typu. Střízlivá, vkusná výzdova, květiny, slovenská vlajka (dost velká, ale ne v roli ústředního symbolu). Bylo skoro plno, odhadem 900 lidí. Z pódia přivítal posluchače pohledný, kultivovaný mladý Slovák s uměřeným chováním na úrovni profesionálního moderátora, uvádějícího radostnou slavnostní událost. Nato přednesla prezidentka slovenské větve Federácie žien za svetový mier "invokaci" avizovanou v tištěném programu. Byla to modlitba k Bohu (nikoli "k Bohu Otci a Pravým Rodičům", jak jsem toho byl svědkem v pražském sboru). Modlitba byla asi pětiminutová, jazykově vytříbená, přednes vyjadřoval uměřenou procítěnost, bez projevů sentimentality, exaltovanosti nebo jakýchkoli falešných tónů, které bych byl schopen postřehnout. Prezidentka zmínila "tajemství ztracené lásky, kterou nahradilo zlo a rozdělení". Ptala se Boha: "Co můžeme pro Tebe udělat? Pláčeš nad námi a vyzýváš nás k odvaze ...Neztratil jsi víru, že to dokážeme ...Dovol nám pochopit rozměr lásky ..."

 Následovala profesionálně interpretovaná Donizettiho operní árie "O mio Fernando" a krátký projev spisovatele Jana Beneše. Prohlásil, že možnost promluvit na tomto shromáždění považuje za "privilej" a vzpomněl, co pro něj znamenala vlastní rodina, když ho komunisté věznili.

 Hvězdu večera nám nejdřív představilo video: Jako půvabná, nadaná a ctnostná dívka ze zbožné rodiny se Hak Ča Han ve svých 20 letech provdala za čtyřicetiletého reverenda Muna (Moona), z Kristova pověření druhého Mesiáše lidstva. Společně splnili poslání obnovit lidský rod, pozvednout jej vytvořením nové, čisté rodiny z pádu zaviněného Adamem a Evou. Paní porodila a vychovala 13 dětí, symbolicky je však matkou všech, kteří se k dílu spásy přidávají činnou vírou. V roce 1992 vstoupila samostatně do veřejného života. Mimo jiné zavedla obřad sesterství a založila několik světových organizací. Jejím cílem je pomáhat, abychom se všichni sjednotili jako jedna rodina v láskyplném objetí Boha. Je třeba "osvobodit srdce Boží".

 A pak už přišly ovace při vstupu dr. Munové in corpore. Svěží šedesátnice příjemného, přirozeného vystupování i hlasu, nenásilných gest. Její projev mě zklamal: Tři čtvrti hodiny četla (anglicky, s dost špatnou výslovností) text "Cesta života pro celé lidstvo", který jsme měli před sebou rozmnožený. Žádný vzlet, žádný osobní apel, žádná improvizace, jen rutina. Šlo o stručný výklad celé nauky jejího manžela. O Kristu se zmínila jen okrajově: že je v nás, stejně jako Bůh. Nic o něm neřekla v kapitole o Mesiáši. Zato hodně o lásce, jež znamená žít pro druhé, o rodině, o duchovním světě, o pádu prvních lidí a o nápravě, na níž Bůh pracuje. Občas dala publiku pozvednutím hlasu příležitost k potlesku, zvlášť výrazně na konci pasáže, jíž projev vrcholil: "Učiňme nadcházející tisíciletí věkem pravého míru a pravých ideálů, v němž lidé půjdou cestou pravé lásky. Doufám, že obnovíme hodnotu pravých, původních lidí v centru s Bohem, založíme a vytvoříme pravé rodiny a budeme žít navěky pro druhé v centru s Bohem a s Pravými Rodiči."

 Po projevu začala druhá, převážně kulturně-zábavní část programu. Na pódiu usedli vedle dr. Munové čtyři korejští a dva slovenští představitelé, byl přinesen pětipatrový dort, zapáleny svíčky a vytvořen televizní most do Brazílie, kde byl právě na podobném mítinku reverend Moon. Manželé spolu špásovali, na dálku se vzájemně jakoby krmili dortem, obě shromáždění si navzájem posílala národní písně, přičemž sál tleskal do taktu. Když dr. Munová zapěla "Černý muž od bičem otrokáře žil" (nevím, jak slova, ale ta melodie to byla), přidalo se i publikum. Bylo to roztomilé a lidové. Zvednutýma rukama a voláním "mansei" nakonec přítomní zdravili Boha, "Pravé Rodiče" a Slovensko. V předsálí se pak při vycházení rozdávaly sladkosti; přítomní tak symbolicky pojedli s dr. Munovou, jež předtím jedla z dortu na pódiu a slíbila jim podíl.

 Co plyne z mého letmého pozorování? Nemohu potvrdit (ovšem ani s jistotou vyvrátit) nic ze známých tvrzení kritiků o Moonových podnikatelských podvodech a mazané psychické manipulaci s vlastními přívrženci, tak jak o tom vypráví zejména jeho odpůrce Steven Hassan, který v hnutí strávil dva roky v době jeho raketového startu v Americe sedmdesátých let. Z religionistického hlediska na tom ovšem sejde asi stejně jako na Mohamedových pletkách se ženskými, o kterých si můžeme mezi řádky přečíst v Koránu. K podstatě obou náboženských hnutí se tím přiblížíme jen velmi málo.

 Zkusme srovnat letmo Moona - když už jsme u toho - zrovna s Mohamedem. Nakládá s Biblí se stejnou libovůlí jako on. Jde s dobou a zbavuje křesťanskou zvěst toho, na co dnešní člověk špatně slyší; totéž učinil ve své době i Mohamed s židovsko-křesťanským dědictvím pro své Araby. Mohamed získal přívržence přitažlivým a realistickým sociálním programem. Také Moonovou mesiášskou legitimací je sociální program, zároveň globálně vysoce aktuální i úzce spjatý s ústředním osobním programem mnohých: zachránit rodinu, nejcennější a v našem čase snad nejohroženější lidskou instituci. Nábožensky využít sezdávání manželských partnerů, kteří se dosud neznali, to je z psychologického hlediska geniální tah (netvrdím samozřejmě, že jde o tah cynicky účelový): Mladých lidí, pro které je v moderním světě anonymity a vykořeněnosti svobodná volba partnera více stressem než radostí, jsou všude milióny a svazek uzavřený z vůle samotného mesiáše bezpochyby posiluje jak manželskou věrnost, tak i oddanost tomuto mesiáši.

 Bude Moon stejně úspěšný jako kdysi Mohamed? Myslím, že ne. Jeho Božský princip se nevyrovná Koránu myšlenkově ani literárně, je v něm příliš mnoho spekulace a málo pathosu, celá doktrína je silně vázána na situaci střetu mezi demokracií a komunismem. Sotva ovšem existuje ošidnější obor než religionistická prognostika.

 Vymění-li někdo evangelium za Moonovo učení, vidíme v tom jako křesťané bezpochyby zbloudění. Položme si však na závěr (a na úvod dalšího rozvažování) otázku: Bude nám milé, nebo nemilé, když bude k Moonovi konvertovat islámský fundamentalista - kršnovec - mormon - pragmatický materialista - komunista - buddhista - nebo třeba český něcista?

 Pavel Říčan