Některá pravidla pro sepisování seminárních prací

(platná pro jakékoli vědecké práce)

 

1. Dodržujeme pravidla pro citování ve vědeckých textech:

(a) Seznam literatury musí obsahovat u každého díla rok a místo vydání. Většinou se uvádí také nakladatelství.

(b) Jde-li o dílo, jež citujeme "z druhé ruky", nutno v seznamu literatury uvést také dílo, podle kterého citujeme.

(c) Díla citovaná v textu musí být uvedena v seznamu literatury a naopak díla uvedená v seznamu literatury musí být citována v textu, aby bylo jasné, co z nich autor čerpal.

 

2. V textu odlišujeme části čtverého druhu:

(a) Pasáže doslovně převzaté z literatury: Ty musí být uvedeny v uvozovkách a musí být citován pramen; jde-li o knihu, nutno uvést i stranu, např. (Vágnerová, 2001, str. 87).

(b) Pasáže obsahující údaje a myšlenky převzaté z literatury, i když je autor seminární práce formuluje vlastními slovy. Zde citujeme stejným způsobem jako sub (a), někdy ovšem nelze uvést stranu knihy, z níž čerpáme, uvedeme proto název kapitoly. Odkaz má v tomto případě např. takovouto formu: "Podle Vágnerové (2001, kap. 2.) jsou lidské potřeby ovlivňovány ..." atd.

(c) Pasáže obsahující údaje a myšlenky, jež jsou všeobecně známé a jež uvádíme proto, že to vyžaduje souvislost. V tomto případě by citace zbytečně zdržovaly a zabíraly místo. Příklad: "Oživení religiozity v poslední čtvrtině tohoto století vede přirozeně ..." atd.

(d) Vlastní myšlenky, otázky, pochybnosti, hodnocení atd. Tyto výroky (jež by v žádné práci neměly chybět) je třeba jasně odlišit od ostatního textu slovy "Podle mého názoru ...", "Zdá se, že ..." "Je tedy zřejmé, že ..." apod. Chybný úsudek lze omluvit, absenci vlastních myšlenek nikoli.

 

3. Autor musí být schopen vysvětlit všechny formulace, které ve své práci použil, vlastní i převzaté, tj. říci, co každou jednotlivou větou myslel. Doporučuje se proto užívat raději vlastních, jednodušších formulací než formulací převzatých.