Záznam z návštěvy bohoslužeb

Jde o ukázku zápisu z návštěvy křesťanské skupiny sestavenou pro potřebu semináře Křesťanská praxe na HTF, v jehož rámci se studenti seznamují s církevní praxí křesťanských církví.

Záznam z návštěvy bohoslužeb 23. 10. 1999

Křesťanské centrum Nové začátky

Divadlo Skelet, Opletalova 5, Praha 1

Přicházím sám krátce po 16,00, kdy je oficiální začátek. Na pódiu už je 6 hudebníků: 2 elektrofonické kytary, trubka, elektronická klávesnice, dvojice vysokých bubnů, 1 zpěvačka (zpívají ale víceméně všichni).

Přítomno asi 25 dospělých, většinou mezi 20 a 40 lety, asi dvakrát tolik žen než mužů, plus asi 15 dětí ve věku cca od 1 do 10 let. Během hodiny počet stoupl asi na 40 dospělých. Některé matky mají děti v náručí, některé děti se volně pohybují prostorem sálu i předsálí. Sedám si asi do 6. řady, hned mě vítá muž asi 50-letý, laskavě, ale nevtíravě mě přemlouvá, abych šel dopředu, tak jdu do 5. řady, kde shodou okolností sedí samotný muž asi v mém věku.

Zpívá se, slova promítána zpětným projektorem. Jsou to typické "chvály": velmi jednoduché věty, mnoho opakování, většinou volný, nerýmovaný verš. Písně prozrazují snahu o vroucí zbožnost. Jejich obsah je plný obrazů, např. (reprodukuji zpaměti přibližně):

"Nechte mě projít z chrámových nádvoří až do svatyně svatých, skrze krev beránka, tam budu v tichu před Bohem".

Mnoho citu, ale není to probuzenecká sentimentalita 19. století, také hudební výraz je docela moderní, nic unylého, melodie i živý rytmus trochu ve stylu gospel. Všímám si, že jeden z kytaristů vypadá unaveně, "zvadle", uviděl jsem dokonce jeho neskrývané důkladné zívnutí.

Většina přítomných při zpěvu stojí, někteří zvedají ruku nebo obě ruce, pohupují se v rytmu, působí dost nenuceným dojmem: převládá radostný výraz bez křeče v pantomimice a mimice. Zdá se, že se do ničeho nenutí, že jim je dobře.

Pod pódiem se ujímá slova muž středního věku v košili a kravatě. Vypravuje, jak jel časně ráno autem, v rychlosti 80 km/hod řidič nezvládl zatáčku a narazil do svodidla – ale díky Boží ochraně nebylo auto ani škrábnuté. Zázrak!

Uprostřed pódia vede zpěv menší černovlasý muž "jiskrného pohledu" a živých, energických gest ve věku asi 40 let, zřejmě dominuje shromáždění. Později se ukáže, že je to kazatel Jerry z USA. Mezi písněmi oslovuje posluchače a hlavně se modlí, je to taková směs modlitby a kázání, podmalovávaná kytarovým pianissimo, zní to velmi pěkně a přirozeně. Vyzývá, aby zvedl ruku ten, kdo chce Boha víc milovat. (Nelze se nehlásit!) Improvizuje, vemlouvavě opakuje jednotlivé myšlenky. Říká, že jsme tu kvůli Bohu, po němž toužíme a kterého potřebujeme nade vše. Jde o to být s Ním, na ničem jiném nezáleží. On sám se ráno probudil a plakal, Boha tam bylo plno. Přestože jsem v roli pozorovatele a snažím se co nejvíc toho postřehnout a vtisknout si do paměti, tu a tam i poznamenat na papír, je pro mě snadné připojit se vnitřně. Jerry mluví anglicky, pod pódiem je překladatelka. Překlad je perfektní a pohotový.

Téma lásky a touhy v písních je vystřídáno tématem Boží svatosti a pokory, zpívá se o tom, že toho, kdo se pokoří, Bůh pozvedá.

Týž muž středního věku čte Ez 18, 24 a 31n a volně navazuje příběhy ze svého života, jak se učil opatrnosti na rogalu, jak měl štěstí, že ho blízcí křesťané kritizovali, že naše duchovní hábity jsou jako roucho nahého krále z pohádky. Nechodíme sem kvůli krásné atmosféře, ale aby Bůh měnil naše srdce. (Hodnotím: takové amatérské zbožné povídání.) Muž oznamuje sbírku, která se provede neobvyklým způsobem: Na okraji pódia otevře truhličku, každý jde a hodí do ní peníz. Vidím padesátikoruny, stokoruny i větší. (Jdu také, ale šetřím - dávám minci 20 Kč.)

17,10 Děti odcházejí na své shromáždění. Jerry sestupuje z pódia, už bez kytary. Vyzývá, aby každý někoho objal (což činíme a trochu si mezi sebou povídáme). Jerry nás kritizuje, že se někteří tváří jako chrliče na kostele, to na ďábla neplatí, toho zastrašíte jen úsměvem.

Následuje dlouhé Jerryho kázání (asi tak každý šestý posluchač si dělá poznámky). Hlavním rysem je ustavičné naléhání. Kázání má dobře křesťanský obsah, zvláštní je jen jeden motiv: Ježíš všem odpustí, ale všem nepožehná. Majetek je smetí, jeho shromažďováním nelze naplnit život, ten rychle uteče a s čím půjdeš do nebe? S prázdnými kapsami! (Jerry obrací naruby prázdné kapsy.) Jedině vlastní duše má cenu, tu Bůh chce a ďábel po ní touží. (Dvakrát se v kázání nenápadně zmínil o tom, že je třeba platit desátky a že to chce odvahu.) - Jerry se rozohňuje a zase uklidňuje, stále si zachovává velmi civilní tón pokud jde o slovní zásobu, nearchaický jazyk, gesta i komediální polohu kázání - posluchači se často usmívají. Jerry je velmi osobní. Říká, že když ráno četl text kázání, plakal a modlil se, aby to lidé z jeho sboru nezvorali. Odbočuje k události: V noci nemohli pro neklid spát, museli vstát, vysmáli se ďáblovi a bylo dobře. - Jerry bral drogy, nechal toho, když poznal, že Ježíš je mnohem lepší. Hodně mluví o tom, že je třeba "vstoupit na novou úroveň".

Biblický text je z Nu 13,25n a Žd 4: Měli vstoupit do zaslíbené země, ale většina zvědů lid strašila a všichni se museli vrátit do pouště umřít – až na Jozua a Káleba. Naléhání: Nutno vstoupit a nebát se, dnešek rozhoduje. Jde na tebe obr? Fajn, do toho se snadno strefuje. – Nezahoď šanci, máš jen tenhle život! Vtipně si pohrává s představou Izraelců, že jsou proti obyvatelům Palestiny jako kobylky. Mlaská, aby zdůraznil, že je třeba okusit ovoce zaslíbené země, nejen vědět, jaké je. Vrací se myšlenka: Je třeba vstoupit na novou úroveň. Zřejmě je si vědom, že jeho pep-talk vyznívá americky, komentuje to a žertuje: Ježíš je v tomhle dokonalý Američan.

Kázání trvalo 1,5 hodiny, ke konci se to na můj vkus už příliš opakovalo, bylo mi to dlouhé, přestože Jerry je perfektní, dynamický řečník, střídající rozohnění se ztišením. Zdálo se mi, že se Jerry hodně staví nad posluchače. Například říká, že rozhazuje semena, která posluchači zkoušejí jíst, místo aby je zasadili. (Znázorňuje mimikou pokus jíst ta semena.) Stylizuje se do Jozua, který neváhá a chce vstoupit do zaslíbené země. V první řadě seděla jeho žena, povzbudivě se na něj usmívala, fandila mu. Přejmenoval ji na "Kalebinu" a říkal, že oni dva půjdou, ale za nikoho jiného nemůžou udělat ten krok poslušnosti. Byl to perfektní situační humor při zachování nejvyšší vážnosti obsahu i celkového tónu.

Kázání přechází v modlitbu, kterou z pódia podmalovává elektronická klávesnice. Jerry vyzývá, aby každý, kdo chce Bohu něco říct, třeba v tichosti, šel dopředu. Jdou skoro všichni, Jerry jim žehná, dotýká se jejich hlav a čel. Jeho modlitba na chvíli přechází v glosolálii připomínající něco mezi latinou a řečtinou. (Není to zasněné blábolení, ale energické, jasně artikulované promlouvání, skoro zaklínání. Nejsou patrny známky transu.) Muži, kteří zřejmě patří k Jerryho asistentům, stojí s rozpřaženýma rukama vždy za těmi, jimž Jerry zrovna žehná. Zřejmě se stává, že někdo z účastníků padne (předpokládá se, že pod mocí Ducha, znám to z akcí Claudio Freidzona), tak jsou připraveni, aby ho zachytili. Nakonec Jerry žehná asistentům, jedním se zabývá zvlášť dlouho, ten – zdá se – má dobrou vůli padnout dozadu, ale místo toho dvakrát popojde dozadu, nakonec se nějak sesune stranou. Členové se vracejí na svá místa, jednu mladou ženu vidím slzet, zřejmě dojetím.

Jerry ještě naléhavě, vemlouvavě, teď tiše, ujišťuje: On tě miluje, bude s tebou... Jeho vůle je dnes, Jeho vůle jsi ty, tato generace...

Následuje dlouhé mlčení, při němž je Jerry tváří v tvář posluchačům. Pak se ujímá slova překladatel (byli dva), který asi 5 minut parafrázuje obsah kázání. Ještě jednou Jerry, teď už docela ztišeně, bez gest: "Věřili v poušť, proto ji měli. Ty musíš vejít teď, nebude žádné zítra..."

Je konec, Jerry jde ke mně, chválím ho, chvilku si povídáme, představuje manželku a ptá se po mé, říká, že mají 4 děti, nejmladší (vypadá na 16) je tu s nimi, jemu je 43 let, začínali brzy... V ČR jsou 3 roky, tento sbor budují rok a půl. Jednu dobu hostovali na ETF v Černé ulici – to potvrzuje můj první dojem, že nejde o nějakou sektářskou neplechu s manipulováním lidí, nýbrž o evangelizační iniciativu charizmatického typu, jakých jsou dnes u nás desítky. Ani to nevypadá moc úleťácky. Ale řekl bych, že Jerry trochu moc "tlačí na pilu".

Někteří z účastníků jdou ještě na kafe, a to někteří z nich – jak teď vidím z letáku – byli už na posezení ve 14,30 a na půlhodinovém modlení před shromážděním! Chtělo by to zůstat a povídat si, ale trvalo to tři a půl hodiny, trochu už pospíchám a nikdo mě nezdržuje, tak odcházím. Ještě si kupuju audiokazetu s minulým Jerryho kázáním. Mladý muž, který mi ji prodává, věcným tónem vysvětluje, že nejde o denominaci, ale o "volnou organizaci" založenou 1977 manželskou dvojicí Harrisonových, která má dnes po světě asi 800 společenství.

Teď by to chtělo spojit se s Jerrym, nejlépe na pravidelném modlitebním shromáždění ve středu večer, a pokusit se získat pozvání na některou ze tří domácích skupinek. Tam bych se patrně dozvěděl ještě víc o tom, co členové v tomto společenství prožívají, a také o tom, jak jsou individuálně vedeni.

Zpět na seminář Křesťanská praxe